9. kapitola - Souvislosti
„ Ahoj Hagride!“ Pozdravili všichni tři, když vcházeli do srubu. „ No, nazdar!“ Myslel jsem, že jste na mě už zapomněli!“„ Na tebe nikdy.“ Promluvil odvážně Harry, jenž měl v srdci tu odvážnost.
„Posaďte se! Snad nechcete tady stát!“ Všichni na jeho povel usedli ke stolu. Zrovna Hagrid dal čaj na stůl a posadil se vedle nich. „Tak co? Jak se vede Harry? Připravuješ se na svůj poslední úkol v turnaji?“ V jeho tváři se objevil nesmazatelný úsměv. „Jo, jasně.“ Přisvědčil Harry. „Hermiona s Ronem mi pomáhají.“ „Jo a co ty Hermiono a Snape?“ Jsem se divil, když jste spolu nezavadili ani o pohled na sebe na tom plese. Dokonce i Snape tam dlouho nepobyl. Je všechno v pohodě?“
„Všechno je dobrý Hagride, byla to jen menší krize. Nedělej si starosti.“ Harry s Ronem kulili očima, když slyšeli, jak v klidu o tom mluví. Připadalo jim to, že hovoří, jako by se nic nestalo.
„Hm… Já jen, kdyby byl na tebe…“ „Ne, Hagride, všechno je v pořádku. On je dobrej. Akorát si kadý myslí, že je bez srdce, jenže on není.“
Od té doby se ve srubu napjala atmosféra. Ron s Harrym na Hermionu vůbec nemluvili. To co říkala o Snapeovi, jim přišlo divné. Pro ně to byl stále nenáviděný profesor lektvarů, i když s ním občas pobývala Hermiona. Ale teďka tady u Hagrida to znělo, jako by se nic nestalo mezi nimi. Byli zaujatí, že nespí v Nebervýrský věži. Ještě víc je trápilo, že si toho ostatní holky nevšimly, ale tak to ani dřív nevěděli. Hermiona je chytrá a ještě při pomoci Snapea je to bezproblémové se vypařit.“ Ani nevěděli, jestli nemá svůj pokojíček jen pro sebe. To se od čtvrťáku pro někoho umožňovalo, ale jen pro někoho. Nebylo snadné se si získat jen pokoj pro sebe, kdo chtěl. Snažili si dát souvislosti dohromady.
„Neměli by ste už jít? Venku se začíná stmívat.“ Odvrátil Hagrid od tématu. Nebl by rád, kdyby je někdo takto pozdě načapal, Obzvlášť Harryho. „Máš pravdu.“ Promluvil poslušně Harry.
„Tak jdem.“ Pokračoval. Všichni vstali, rozloučili se a vyšli ven.
Jen co byli dál, Ron začal zpovídat Hermionu. „Co si to o sobě myslíš? Mluvíš, jako kdyby si Snapea stále milovala a zapomněla na Harryho!“ „ O čem to mluvíš?“ Odsekla tvrdě. „ Ty moc dobře víš!“
„Já myslel, že jsi to se Snapem ukončila.“ Harry se taky přidal do hádky, protože byl naštvaný, ale jak by nebyl.
„Co to říkáš? Jeho bych nikdy neopustila!“ „A co to bylo se mnou?! Další přiblblá hrátka?!“
„Ne, Harry, tebe jsem taky milovala a ….“ „Milovala?“ Skočil jí do řeči Ron.“ „Takže nám nějakou dobu lžeš?!“ „Je mi to moc líto! Mezi námi nemůže být jiný vztah než přátelský.“
Zrovna se objevili v hradě. „Nebo už žádný!“ Vyjel rozzuřeně Ron. „Nech nás na pokoji, jo?!“ Buď tak hodná! Nazdar!“ Harry šel mlčky s Ronem, vzdalovali se z místa, kde při posledním rozsudku Hermiona zůstala němě stát na jednom místě.
„Co se děje?“ Dostal Tázavý pohled v obličeji. Na to že se vždycky tváří, jako by byl z kamene. Popošel k ní, aby ji mohl utěšit. Přemýšlel, proč by mohla brečet.
„Tak co se stalo?“ Sedl si vedl ní. Zavrtěla hlavou. Nechtěla se mu svěřovat o Ronovi a Harrymu. Snape ještě víc zvážněl, jeho obličej dostal výraznější rysy.
„Neboj, mě to můžeš říct.“ Přitom ji hladil po vlasech. Byl zvědavý, co se stalo. Moc ho to zajímalo.
„Nastala manší hádka s Harrym a Ronem.“ Nakonec vypustila svá slova proti své vůli.
To jsem si mohl myslet. Mihlo se v hlavě Snapea.
„Pojď si lehnout, ono to přejde.“ Poslechla ho. Bylo jí to tak všechno hrozně moc líto. Spánek bylo zatím to nejlepší, uvažovala.