Před dveřmi Snapeovi třídy se Hermiona otřásla zimou.
Nerada vstoupila. „Sedněte si tam!“ Ukazoval zase Snape na lavici před katedrou
a vzal si její hůlku. Sedl se na své místo jako při hodinách.Položil její hůlku
na svůj stůl. „Víte, že jste, měla sem přijít před třemi dny?“ Hermiona mlčela.
Snape pokračoval. „Můžete mi to nějak vysvětlit, proč jste, nepřišla?“ „ Jak to
se mnou mluvíš? Proč mi vykáš?“ „Slečno Garngerová, teď kdo tu dává otázky,
jsem já. Tak na ně laskavě odpovídejte!“ Ve vyprázdněné třídě zavládlo ticho.
Po nějaké době se postavil. Šel k Hermioně, přitom jí říkal: „ Co teď s váma
mám dělat?“ „Dejte mi pokoj!“ Promluvila prosebně, i když věděla, že jí možná
nevyslyší, ale tak to aspoň zkusila. Naklonil se k ní a pošeptal jí: „Ještě se
můžeš zachránit. Musíš jen splnit to, co chci! Jinak to zařídím já!“ Znovu se
vzpřímil. Obešej ji za záda a dodal: „Máš poslední možnost.“ „Nemůžu.“ Při
téhle odpovědi sebou trhnul. Znovu obešel Hermionu a postavil se k ní čelem.
Díval se jí do očí. „Trváš na svém?“ Už
ani necekla. „Tak to zařídím já!“ Sáhnul do kapsy pro lahvičku. Vyndal jí a
nařídil: „ Vypij to!“ „Ne!“ Vzdorovala a postavila se. „Sedněte si a vypijte
to!“ Trvala na svém. Už ho neposlouchala. Běžela ke dveřím, chtěla utéct ze
třídy. Jen co sáhla po klice, doznělo zaklínadlo pronesené Snapem. Chtěla je
otevřít, ale nešlo to. Otočila se zpět ke Snapeovi. „Prosím, nechtě mě jít.“ „Nechám,
když to vypijete.“ „Prosím, ne.“ Snape přešel místnost ke dveřím, kde se
nacházela. „Nenuť mě to udělat násilím!“ „To nemůžete!“ „Myslíš si že ne? To mě
neznáš, co jsem schopen udělat kvůli lásce!“
„Hermiono! Plníš jen svůj školní trest!“ „Splním vám ho,
ale tímhle způsobem ne!“ Přitom pátrala očima po hůlce: Snape si toho všimnul. „Hůlka
tě nezachrání!“ Zbledla, když zjistila, že Snape ví, po čem tak pátrá. Byla
stále u dveří čelem ke Snapeovi. „Už mi dochází trpělivost. Nebudu čekat věčně!“
Přistoupil k ní blíž a dal své ruce kolem Hermiony na dveře. „Vypij to!“
Pošeptal jí do ucha a zůstal ve stejné pozici, aby byla v jeho rukách
uvězněna. „Ne!“ Zařvala. Potom se snažila dostat ze sevření. „Nenuť mě to
udělat násilím!“ Vybouchl. „Nemáte na to právo! Ani nevím co je za lektvar!“
Když tohle říkala, povedlo se jí dostat ze sevření. Mířila rychle k učitelskému
stolu, kde ležela její hůlka. Sáhla po ní a obrátila se proti němu. Oba dva s ní
proti sobě mířili. „Nenuť mě to udělat! „Vy mě zase nechte bejt!“ „Vyjela
podrážděně. Udělal k ní krok. „Nepřibližujte se! Nebo ….“ „Nebo co? Víš,
že na mě nemáš. Tak to ukončme!“ Znovu udělal další krok. „ Tak co?!“ „Nechoď
dál! Už ani krok!“ Pomalu se k ní blížil. Byl od ní asi už tři metry. V tom
vykřikla: „Expelliarmus!“ Snape jako mávnutím, kouzlo odrazil. V dalším momentě
Hermiona ležela na zemi. Také jí hůlka vyletěla z ruky. Neznámo kam. Teď
už stál na ní. Snažila se vsát, ale do ní strčil, a tak musela nehybně ležet.
Nevěděla, co má dělat dál. Hlavou se jí motalo tolik myšlenek. Pomalu začala: „Nech
mě, prosím, odejít,“ Věděla, že to možná nevýjde, protože nedává druhou
možnost. „Nechám, tě.“ Ulevilo se jí. Po
dlouhé pauze pokračoval. „Ale chci, abys to vypila. „Ne,Severusi.“ Těžko
potlačovala slzy. „Tak to udělám já, ovšem se ti to nebude líbit.“ Chtěla se
znovu postavit, chtěla se znovu bránit. Jí však znovu přitlačil k zemi.
Sedl si kní na zem. „Musí to tak být ,Hermiono.“ Naklonil se a políbil ji na
rty. Odstrčila ho, začala opět vzdorovat. Snape pokřivil obličej. Svým kouzlem
jí spoutal. Nemohla se hnout. „Tím to je ještě horší. Nedalas mi na vybranou.“
Řekl ledovým hlasem. Začala vzlykat, prosit ho. Nevyslyšel jí. Otevřel lahvičku.
„ Teď to vypiješ pro dobro nás dvou.“ „Ne, Severusi, prosím ne!“ Zoufale ho
žádala. Ten na nic nečekal, když zrovna mluvila, nacpal jí lahvičku do pusy a
přinutil jí nelítostně, aby to vypila. „Vyspi se sladce a znovu mě miluj jako
dřív.“ Říkal jí s těmito slovy. Jen co to vypila, usnula mu v náručí.
Ještě jednou jí políbil a odnesl k sobě do pokoje.