5. kapitola - Zjištění
Snape spal jen hodinu, potom se vydal na obcházku.Kupodivu
bylo ticho. K tomu všemu osvětloval chodby bílý zářivý měsíc. Chodil
bezcílně po hradě už hodinu a pár minut. Divil se, že nikoho nenachytal. Něco
ale zaslechl. Pomalu, tiše se plížil k zvuku, odkud ho slyšel. Přišel k chodbě,
kde byla naprostá tma., kam ani měsíc nedosahoval
svým bílým světlem. Zvuk neustával, šel dál.Věděl, že už je blízko. Slyšel, jak
někdo někomu něco šeptá, Ten hlas mu přišel známý. Pošeptal: „Lumus.“ Viděl dva žáky, kteří se objímali, ale odtrhli
se od sebe. Jakmile zjistili, že je někdo načapal. „Co tu děláte?!“ Vybouchl
Snape a popošel blíže k žákům, aby
na ně lépe viděl. Nakonec ho čekal šok. „Hermiono! Jak to že nejsi ….“ Uprostřed
věty se zastavil, když si více prozkoumal druhého žáka. „Potter! Co tu sakra
zase děláte?!“ V jednom okamžiku mu to docvaklo. „Tak kvůli němu si mě
opustila?“ Zavrčel podrážděně Snape při té představě. „Seve, já ….“ „Neříkej mi
tak!“ Zarazil Hermionu. „Proč to musí být zrovna on?!“ Nedokázala odpovědět. „Strhávám
Nebelvíru za dnešek 50 bodů a dám vám oběma školní trest. Pottera zítra čekám v šest
hodin a vy Grangerová příjdete v osm hodin“ Chvíli koukal výhružně na
Harryho. Potom zasyčel: „Běžte! Nechci už oba dva vás vidět!“
„Kde jste byli?“ Ptala se Hermiona nedočkavě u snídaně. „Nastaly problémy, Harry měl půlnoc, nechtěl vstávat.“ Odpověděl Ron. Potom začli společně jíst. „Tak co školní trest?“ Ozvala se Hermiona po chvilce. „ Strašnej, horší už bejt nemohl.“ Já ti Rone jed teď oznámím, že v osm denska se mnou nepočítej, protože si budu odpykávat trest u Snapea a Harryho to čeká v šest hodin. Tak na tebe nebudeme mít čas.“ Ron ztuhl a zeptal se: „ Kvůli čemu?“ „Nás včera načapal v noci na chodbě.“ „Cože??“ Byl tím rozhozený. „Je to tak Rone.“ Po nějaké době se znovu přihlásila o slovo. „Neměli bychom už jít? Za deset minut se začíná.“
„Ten den ale utekl.“ Stěžoval si Harry ve společenský
místnosti. U stolu kde s Ronem a Hermionou dělali úkoly. Potom se znovu
ozval: „Tak já radši pomalu jdu. To bude zábava.“ „Drž se!“ Povzbuzoval ho Ron.
Ráno opět u snídaně: „ Tak jakej byl školní trest?“ „Skvělej.“ Odpověděl Harry. „Teda nevím, jakej byl u Hermiony.“ „Asi už půjdu.“ Nechtěla se s nimi o tom bavit. „ Moment Hermiono! Vždyť si nic nesnědla!“Ron byl Hermionou otřesen. Nemám hlad, Rone!“ Harry se přidal na Ronovu stranu. „Měla bys něco sníst! Nechci, abys mi umřela hlady!“ „Ne, Harry!“ „Ty zase něco tajíš a žere tě to?!“ Tím to Ron ještě víc pokazil. „To jste celý vy! Co bych vám asi tajila?! Nevíš?“ Už se nekontrovala. „Ahoj. Sejdeme se později!“ Otočila se a odešla. „ Proboha, máme první hodinu věštění z křišťálové koule. To bude hodina, zase ti bude Trelawneyová předpovídat smrt.“ Zakňučel Ron.