4. kapitola - Podřeknutí
„Harry, kde jsi
byl?“ Ozvala se Hermiona u oběda, když dorazil. Nabroušeně odpověděl. „Zatracený
Snape mě zdržel!“ „Kvůli čemu?“ Byli jste tam docela dlouho.“ „Říká, že mu
kradu z jeho soukromých zásob.“ „Vždyť nemá důkazy a když jsme byli spolu,
o ničem takovém nemluvil.“ Potom na sebe upozornil Ron: „Harry, nemůže být na
tebe tak vysazenej, měl bys to někomu říct, že ti vyhrožuje. Tohle zachází už
daleko.“ Hermiona pokračovala: „Já si s ním promluvím. Takhle už to nejde.“
„Hermiono, ale to je mezi mnou a Snapem.
Navíc teď je zraněný, když si ho opustila kvůli mně.“Harry se zděšeně podíval na Hermionu, protože se podřekl.Chtěli mu to říct, ale ne kde je hodně lidí.Naštěstí si toho nikdo nevšiml. „Cože?“ Vyjekl Ron.
Topinka mu spadla z ruky, tím jak dostal šok. „Rone,“ Začala povídat. „My
jsme ti to chtěli říct, ale ….“ Ron to nezvládl, vystartoval, než to stačila
doříct, „Rone!“ Vykřikla, když ji přerušil. Nakonec vypálila s Harrym za
Ronem. Ron už byl u vchodu do Velké síně a v rychlosti napálil do něčeho
černého. Nestačil se udržet. Hned spadnul. Postava v černém oblečení se
kupodivu udržela. Nakonec vyjela: „Neumíte dávat pozor, Weasley?!“ Ron zrudl.
Viděl před sebou nasupeného Snapea. Motala se mu hlava. „To jste hned hotovej,
když spadnete? To se divím, že při kouzlech jste se ještě nezhroutil k smrti!
Jsem překvapen, že se to ještě nestalo.“ „Rone! Jsi v pořádku?“ Vykřikla
Hermiona, když k nim dorazila s Harrym. „No, koukám. Máte u sebe
strážného anděla, ale jednou vás opustí a pak tedy nevím, jak dál budete čelit
pana Weasley.“ Hněvivě se podíval na všechny tři.
„O tom nemá cenu mluvit, jste ztracenej případ.“ Nikdo
ani necekl. Ron stál jak opařený. To se mu stalo poprvé. Měl taky štestí zrovna
na Snapea. Snape se ušklíbl a dodal: „Dávám vám školní trest. Čekám vás dnes v osm
hodin. Snad vás to naučí k více slušnosti, když jste se ani neomluvil.“ „Ano
pane.“ Zakňučel Ron.
„Sakra, kde je ten kluk!“ Nadával v duchu Snape. Po pár
vteřinách se rozlétly dveře. Zavrčel na nového příchozího. „Weasley, neumíte
zaťukat?! A Mimochodem máte pět minut
zpoždění. Takže chci, aby jste vyčistil podlahu, odstranil žvýkačky z lavic
a utřel všude prach. Samozřejmě chci vaší hůlku.“ Ron znovu zíral, uplně zrudl.
„Tak hněte kostrou!“ Byl nedočkavý Snape. „Nebo tady budeme na věky. Což opravdu
nechci!“ „Ano, pane pro-pro-fe ….. profesore.“ Koktal Ron. Snape si pro ni
došel, jelikož ztrácel trpělivost. „Dejte mi ji!“ Vyštěkl. Nakonec mu jí podal.
Obrátil se a šel dělat co mu přikázal. Snape se usadil za katedru, aby opravil
domácí úkoly. Někdy sem tam se podíval na Rona. Jakmile byl hotov, koukal
pobaveně na Rona. Ledově se po chvilce ozval: „Vám to tak sluší, když tohle
děláte.“ Ron cítil, jak se znovu červená. „ Skvěle vám to jde.“ Pokračoval. „Ale
všimnul jsem si, že nemáte u sebe strážného anděla. Weasley, dneska si vás
vychutnám a budu na to vzpomínat, až opustíte tuto školu. Divím se, že vůbec
dokážete kouzlit. Hodil by jste se k mudlům, soudím podle toho, jak vám to
jde.“ „Hotovo, pane profesore.“ „Určitě?“ Usmál se jizlivě Snape a začal si
prohlížet to co všechno vyčistil. „Naprosto dokonalé, ale chybička se vloudila.“
„Ne-ne-cháá-pu.“
Nemohl ze sebe dostat slovo. Snape popošel k jedné lavici. Odloupl ze
spodu lavicev tři žvýkačky. „Strhávám Nebelvíru třicet bodů. Snad vás to naučí
dělat věci pořádně! Teď mi běžte radši z očí. Ať už vás tu nevidím!“
Vyštěkl. Ron se rychle otočil, vyběhl ze dveří a pokračoval po schodech ze
sklepení. Snape si šel nechvíli ještě lehnout, než se povinně vypraví na
chodby.