12. kapitola - Vracíme se
„Tak běžte.“ Vyzývala je paní Wyesleyová.
„Nebojte, brzy s námi budete na Vánoce.“ Naposledy objala Harryho. Harry ještě zamával Lupinovi, Tonknsové a Siriusovi a nastoupil do vlaku.
Po několika hodínách dojeli do Bradavic, konečně se mohli už najíst. po jídle je přivítal Brumbál a Představil novou učitelku Dolores Ubbrigeovou, která bude učit obranu proti černé magii.
První den docela ušel. Harrymu se teda nepovedl lektvar, jelikož Snape jim dal velice těžký po prázdninách, pod záminkou, že budou letos dělat NKÚ. Hermiona to docela uvítala, protože po dlouhé době mohla vidět Snapea. Ten ji ale při hodině nevěnoval velkou pozornost. Po hodině se schválně zdržela. Chtěla s ním mluvit.
„Slečno Grangerová, co tu ještě děláte?“
„Odevzdávám vám vzorek lektvaru.“
„Jak to pro vás musí být hrozné, když jste tak pozadu.“ Nasadil posměšný úšklebek.
“ Ale zase ho mám dobře udělaný.“
„O tom se ještě přesvědčím, slečno Grangerová.“ Mluvil s kamennou tváří, ze které se nedalo nic vyčíst. Hermiona nevěděla, jestli si s ní jen tak hraje nebo to všechno myslí smrtelně vážně.
„Jak to pro vás musí být strašné, když si máte připustit, že něco nevíte.“ Pronesl triumfálně Snape. „Za vaši opovážlivost vám dávám školní trest.“ Hermiona se na něj upřeně dívala.
„Očekávám vás dnes v šest hodin v této třídě.“
„Ano, pane.“ Hlesla Hermiona, popadla tašku. Ještě jednou se na něj ohlédla, když odcházela a pro sebe se usmála.
„Kde jsi byla?“ Ptal se Ron.
„ My už máme snědený oběd a ty nikde.“
„Dostala jsem škoní trest.“
„Hm… Já taky, zatracená Umbridgeová!“ Upozornil ji Harry, že není sama. I když tušil, jak si ho Hermiona odpyká tisíckrát líp.
„Za co Hermiono?“ Vyzvídal dál Ron, protože ho to zajímalo. Odpovědi se ale nedočkal. Protože si všiml, že je pozoruje Dean a Seamus.
Hermiona otočila další stránku tématu. „ Nechcete jít ven? Venku je ještě hezky.“
Ještě dodala: „Samozřejmě na chvíli. Máme spoustu úkolů.“
„Jo, jasně.“ Řekli naráz.
Užili si spoustu legrace. divili se i kde je Hagrid. Nevěděli, kam se poděl. teď dělali úkoli.
Hermiona se moc nesoustředila, protože vzpomínala, co ji Harry s ronem říkali u jezera, kdy se tam usadili. Ještě ji doznívala slova v hlavě.
„ Hermiono, nechápu, jak můžeš Snapeovi věřit a mít ho ráda, když kdysi byl Smrtijed. A kde byl tehdy před odjezdem ze školy a co dělal celé prázdniny, když měl málo času?“
Na to odpověděla: „Rone, já mu věřím, vždy´t mu věří sám Brumbál!“. Slyšela ještě ty slova, která byla vyřčena před pár hodinami.
„Tak Hermiono! Soustřeď se!“ Říkala si v tuto chvíli. Musí pokračovat s úkolem. Nikdo z trojice dlouho nepromluvil.
Podívala se na hodiny. „Sakra, Ono už je šest!“ Vyjekla vylekaně na Harryho a Rona. Zavřela učebnici a upalovala.
Už dopředu si představovala Snapea. Se zaklepáním vstoupila. Snape se přehraboval v lektvarech.
„Máte pět minut zpoždění.“ Můžete mi to nějak odůvodnit?“ Pronesl zády k ní ledově.
„Promiňte, zdržela jsem se …“
„To je neomluvitelné.“ Otočil se k ní s úšklebkem.
„ Asi chcete další trest, když neumíte přijít včas.
Teď mě následujte.“ Šla mlčky za ním. Kouzlem zabezpečil dveře. Šli chodbou doprava. Vedle třídy byl kabinet, potom následoval jeho pokoj.
Pronesl heslo a dveře se otevřely.
„Běžte dál.“ Zněl to jako rozkaz. Stála nehybně, nevěděla, co má očekávat.
„Ale no tak, to jste tu poprvé?“ Mlčela.
„Snad se posadíte!“ Usedla do křesla u krbu.
Snape něco zamumlal a dříví v krbu se rozhořelo. Světlo trochu ozářilo místnost. Potom ještě něco udělal a dva hrníčky naplněné čajem byl na malém stolku. Snape se také posadil.
„Tak co prázdniny?“
„Skvělý, vždy´t jsem ti všechno psala v dopisech.“ Hermioně se ulevilo, když zase na ni promluvil normálně.
„ Rodiče si konečně uvědomili, že se lásce nedá poroučet. Už se s tím smířili.“
„Nic jiného jim ani nezbývalo.“ Prohlásil s úsměvem.
„A co jsi celou dobu dělal ty?“
„Pracoval jsem.“ Odpověděl odměřeně, přitom si jí prohlížel.
„ Já jsem tě několikrát zahlédla v hlavním štábu Fénixova Řádu.“ Na to už ji nic neřekl.
„Dneska jsme měli Umbridgeovou. Představ si, ona nám zakázala čarovat při hodině!“ Ozvala se po chvilce mlčení.
„ To je teda výuka!“ Promluvil ledově, protože ho to rozladilo, ale hned se uklidnil.
„Ještě ti musím něco říct, když jsi mi to připomněla.“
„Povídej, poslouchám.“ Vyzvala ho.
„ Při hodinách, na chodbách a kdekoli jinde mezi lidmi se k tobě budu chovat jako k ostatním. Navíc tento rok nebudeš po nocích chodit ke mně a to ani ve dne jako dřív. Protože kdyby se to někdo dozvěděl. Bylo by to špatný.“
„Severusi…“
„Slyšela jsi, co na konci minulého školního roku říkal Brumbál?!“ Skočil jí do řeči.
„ Mě by to…“ Včas ještě zastavil.
„Co?“
„To ti nesmím říct.“ Potom usrkl trochu čaje a podíval se na hodiny. Nemohl uvěřit, že se tak dlouho spolu baví.
„ Už bude pomalu devět. Měla bys jít.“ Hermiona se po jeho slovech postavila. Snape také. Než ji otevřel dveře, stačil ji políbit.